Tak to piš napůl

Jak už to tak bývá, občas člověk potřebuje cizí nezávislý pohled, jednu samozřejmou větu a najednou věci dávají smysl. Postěžovala jsem si Peťce, že můj blog šel do kytek, protože se prostě nemůžu rozhodnout mezi češtinou a angličtinou. Because, you know, it´s not that easy. Některé věci mě napadají rovnou v angličtině a někdy bych zas ráda psala česky, protože sometimes i am not able to find the right words. A jaké se mi dostalo odpovědi? "Tak to piš napůl."

Proč mě to nenapadlo dřív? Těžko říct. 

Občas se tu objeví text anglický, jindy český a občas se to bude míchat přesně tak, jak se mi to často míchá v hlavě. Ne že bych nebyla normální, i když, kdo ví, že? Ale jak tak střídavě čtu knížky a blogy tu česky a tu anglicky, napadají mě myšlenky střídavě v obou jazycích a vzájemně se proplétají. A překládat tam nebo zpět je sisyfovská práce, only using substitutes. 

Po několika letních brigádách v Americe se ani za nic nemůžu zbavit rozpolcenosti. Jazykové, životní, tvořivé. V jednu chvíli sním o životě tam, pak jsem zas ráda, že žiju tady. V jeden moment mě uchvátí knížka v angličtině a nemůžu se nabažit nepřeložitelných jazykových hříček a za dva dny poté narazím na geniální český text, který by v angličtině ztratil veškeré kouzlo i význam.

Většinu času jsem zkrátka někde mezi, inbetween. Hlavou tam, where are my friends and memories, where i sometimes so badly wish to live. A nohama momentálně tady. U směšně nízké výplaty, každodenních starostí, s rozkopaným bytem, co potřebuje buď finanční injekci a nebo zázrak, abych se do ně vůbec mohla na jaře nastěhovat. Někde na rozcestí, kterému chybí ukazatele. No idea who am I or what I want to do or where I want to go... But do I need to know? Nestačí prostě jenom žít jeden den a pak další? Musím vědět, kam jdu? Nestačí prostě jen to, že jdu? 

Sometimes I enjoy perfectly ordinary days, jindy svůj dokonale obyčejný život nesnáším. Sometimes i wish i can just sleep my days through, jindy zas zoufale toužím, aby den měl 48 hodin, protože jsem nic nestihla. 

Není to dokonalý svět, ono "mezi". But imperfect is real, imperfect is beautiful. I don´t want perfect. I want real.

 Let´s meet in the inbetween.

foud here