Je noc. Svobodomyslná, hýčkající, přemýšlivá, uklidňující. Všechno se zdá být paradoxně jasnější a jednodušší, mysl je pročištěnější a neruší ji přespočet podnětů. I zvuky vnímáme jinak. Krajina noci je tak křehká a intimní, jak jen ve čtvrt na dvě v noci, s kapkami deště, může být… After all, it is rain that grows flowers.
Chodníky i silnice jsou zčernalé, voní hlínou a deštěm a já vdechuju okamžik, přítomnost, pomíjivost, přemýšlím o křižovatkách života. I like the smell of the rain. Budou dvě hodiny, ve 4:30 vstávám do práce, domů dorazím v 8 večer. Někdy svou práci vážně nesnáším. A nebo možná jen ten neúprosný chronos.
Sotva jsem zavřela oči, zvoní budík. V nestydatě morbidní ranní hodinu vycházím z domu. Kráčím rozmočeným městem a přaskakuju kaluže a žížaly. Raindrops on my eyelashes, cause who needs umbrella, right? V koutcích očí nevyspání, nefunguju ani z poloviny tak, jak bych měla. Mechanicky kupuju lístek, dřímám v autobuse, jdu cestičkami, které znám nazpaměť, odemykám. Ještě jednou se nadechnu deště, který je cítit ve vzduchu. Kdo ví, jak dlouho zase nezaprší… I might be crazy, but you know, some people feel the rain, others just get wet.
found here |
found here |
Meet me in the pouring rain.
Žádné komentáře:
Okomentovat